Nepřehlédněte
Kategorie: Aktuality

Seznamte se s waldorfskou pedagogikou DÍL II.

Seznámili jsme se s hlavními východisky a principy waldorfské pedagogiky, nyní je na čase podívat se blíže na to, jak se waldorfské školy snaží naplňovat své ideály v praxi. Jak vlastně takové „waldorfské“ vyučování probíhá? Proč a v čem se liší od vyučování na školách „klasických“? Když cílem vzdělávání těchto škol je „životní síla“, a ne učební obsahy a kvalifi kace, jak už jsme si vysvětlili v předchozím díle, co tam vlastně děti dělají? A jak se tam učí? MGR. EMA POTUŽNÍKOVÁ

Specifika výuky

V první řadě je asi důležité uvést a zdůraznit, že mnohé waldorfské školy u nás jsou školami státními, tzn. musejí splňovat výchovně vzdělávací požadavky MŠMT a naplňovat vzdělávací standardy (rámcový vzdělávací program – RVP), stejně tak jako školy „klasické“. Rámcový vzdělávací plán je pro všechny školy závazný, realizace jeho požadavků a vzdělávacího programu je však individuální, záleží na specifi kách a preferencích školy.

Co ovlivňuje učební plány waldorfských škol

Protože waldorfská pedagogika staví na jiných principech a metodách, než je tomu v „běžných“ školách, je logicky velmi odlišný i způsob vyučování a učební plány vůbec. Podívejme se blíže na jednotlivá specifi ka „waldorfského přístupu“ (o některých jsme se již zmínili v minulém čísle). Respektování vývojových fází dítěte Jinými slovy, přiměřené poznatky jsou zaváděny, až když je na ně dítě vývojově připraveno, tj. je zralé. Ukázkovým příkladem je v tomto případě výuka psaní – děti nejprve rozvíjejí jemnou motoriku a vůli, jež budou třeba k nácviku psaní, pracovními činnostmi, jako je háčkování, pletení, ale také kreslením forem (viz dále) – ty dostávají velký prostor v první třídě; současně se děti seznamují s podobou velkých tiskacích písmen. Teprve ve druhé třídě přicházejí na řadu malá tiskací písmena a ve třetí třídě, popř. na konci druhé třídy výuka písma psacího. Někteří z vás si možná kladou otázku, zda to není příliš pozdě, ale fakt, že na waldorfských školách se děti vesměs nepotýkají s problémem dys- poruch, vypovídá naopak o tom, že tento přístup je velmi přirozený a zdravý. Učební plán rovněž vychází z respektování přirozených vývojových potřeb dětí. Uveďme si opět příklad: věk okolo šesti až devíti let je charakteristický tím, že se dítě cítí být nedílnou součástí světa, ztotožňuje se s ním, má touhu ho poznávat, velmi ho emočně prožívá, rodí se u něj vkus a cit pro krásu. Ve waldorfské škole je proto v tomto období vedeno k tomu, aby svět poznávalo jak z vnějšku, tak také „zevnitř“, tj. naučilo se ho prožívat. To lze prostřednictvím činnosti, pohybu, nápodoby, poznáváním barev, zvuků, řeči, přírody… Bez takových prožitků si děti jen těžko vytvářejí vztah a úctu hodnotám a následně i touhu něco krásného a pozitivního vytvořit. V praxi to znamená především odlišné pojetí výuky jazyků: v českém jazyce se zpočátku pracuje s prožitkem kvality hlásek, s rytmem (např. tvary tiskacích písmen paní učitelka „vykouzlí“ z obrázku, písmenka jsou vlastně personifi kována, každé doprovází říkanka). V rámci angličtiny a němčiny, které se zavádějí do výuky už od prvního ročníku, se nevyučuje gramatika ani psaní, jde o vnoření se do nového světa neznámé řeči, děti se učí metodou nápodoby – vnímají odlišný rytmus jazyka, jeho zvukomalebnost v říkankách či pohádkách.

Při výtvarné výchově se maluje výhradně akvarelovými barvami. Děti se je učí míchat, přičemž sledují změny jejich emočního náboje. Neobkreslují tvary, malba není konkrétní – s radostí tak tvoří a poznávají fenomén barvy i ti, jimž jinak výtvarné vyjadřování není blízké. Rovnocenné postavení předmětů Z výše uvedených důvodů je na waldorfských školách věnován stejný prostor výuce předmětů, které bývají jinde označovány jako „hlavní“, a výuce předmětů estetických. Jen tak se může dítě všestranně a vyváženě rozvíjet. Vyučování „hlavních“ předmětů probíhá v tzv. epochách. epocha je dvouhodinovka, kterou začíná školní den a která se dělí na několik částí (rytmickou, vyučovací, vyprávěcí). V rámci každé epochy je probírán vždy jeden předmět zhruba po dobu jednoho měsíce, tzn. že se děti celý měsíc učí například dvě hodiny denně matematiku, pak zase měsíc češtinu apod. Tím, že děti určitý předmět vždy na nějakou dobu „odloží“ a vrátí se k němu později, získávají čas na „uzrání“. Vědomosti nezapomenou, pouze je odsunou, a tím je uloží do dlouhodobé paměti mnohem rychleji, než kdyby každý den trénovaly. Ostatní předměty (jazyky, hudební výchova, výtvarná výchova, tělesná výchova, pracovní činnosti…) jsou pak vyučovány v klasických 45minutových hodinách, výuka angličtiny a němčiny se střídá, obvykle po týdnu či dvou.

Prolínání jednotlivých předmětů a témat Každý ročník je nesen určitým (pevně daným) tématem, jež se prolíná všemi předměty. To dětem umožňuje lépe chápat souvislosti. Zároveň jsou tato témata „šitá na míru“ aktuálním vývojovým potřebám dětí toho kterého ročníku a věku. Tak první třídou provázejí děti pohádky, druhou bajky a legendy, třetí rolnictví, řemesla, biblické příběhy, čtvrtou nauka o člověku, zvířatech, germánská mytologie, pátou nauka o rostlinách a řecká mytologie atd.

Vše se vším souvisí, co se zaseje, později se sklidí Učební plán tvoří jakousi „spirálu“ – stejně jako se epochy opakují každý měsíc, díky čemuž nejsou děti rušeny neustálou změnou předmětů, tak se také témata neustále opakují, vždy ovšem v jiných souvislostech a na jiné úrovni. Tento přístup umožňuje jít skutečně do hloubky a také zasazovat jednotlivé poznatky do souvislostí, tak aby se mohly stát trvalými a pro děti též dobře využitelnými v praxi. Princip „hlava – srdce – ruce“ O něm jsme se zmiňovali už v předchozím článku. V podstatě jde o to, že je důležité, aby byly stejnou měrou zatěžovány a obohacovány pravá i levá mozková hemisféra. Důraz je proto kladen nejen na rozvoj rozumových schopností a paměti, ale také na citový prožitek, fantazii, kreativitu a volní vlastnosti. Tomu odpovídá skladba předmětů, které tvoří pestrou škálu, od předmětů pohybových přes ruční, pěstitelské či řemeslné práce (řezbářství, kovotepectví…), ryze umělecké předměty (kreslení, modelování, zpěv, hra na hudební nástroj…) až po cizí jazyky a klasické předměty (matematika, český jazyk, dějepis, zeměpis, přírodopis, fyzika a chemie…). V rámci jednotlivých předmětů se pak prolínají různé typy činností, například v matematice děti hrají pohybové hry, v dějepise recitují a zpívají písně starých kultur apod.

Waldorfské předměty

Ve waldorfských školách můžeme narazit na specifické vyučovací předměty, které nikde jinde nenajdeme. Jedná se o kreslení forem a eurytmii. Kreslení forem (přesně daných obrazců, které se kreslí nejčastěji jedním tahem, obsahují rovné či oblé čáry a mohou být různě složité) jsou dynamická lineární cvičení, která zpočátku slouží k nácviku jemné motoriky a na něž se při výuce dále navazuje psaním písmen a číslic. Tím, že se dítě učí vnímat zákonitosti mezi jednotlivými částmi své kresby a zároveň sledovat vztah mezi formou a jejím pozadím, vyvíjí se v něm cit pro kompozici. Současně přirozeně získává základ pro pozdější studium geometrie. Existují ale také harmonizující formy a cvičení, jež podněcují myšlenkovou a volní aktivitu, pomáhají k rozvoji představivosti a flexibilního myšlení. Eurytmie je jakási „viditelná řeč“ nebo „viditelná hudba“. Jedná se o pohybový předmět, jehož úkolem je zaměstnat celé tělo, aby dokázalo vyjádřit myšlenku nebo hudbu. Nejde tedy jen o tělesnou výchovu, ale právě o umění vyjádřit pohybem umělecké dílo nebo vlastní prožitek. Žáci se díky ní učí pohybovat a orientovat v prostoru, vést své pohyby tak, aby tělem vyjádřili, co je v jejich nitru.

Další specifika waldorfské výuky

Jak vyplývá z výše uvedeného, je na waldorfských školách vyšší podíl ručních prací ve výuce než „na klasice“. Ruční práce tu slouží nejen k nácviku základních dovedností, na něž je pak možno navazovat, ale také k posilování trpělivosti a vůle, kterou mají dnešní děti velmi oslabenou, často při prvním neúspěchu opouštějí činnost, která jim připadá složitá nebo je nebaví. Je však třeba je vést k tomu, že každá práce má smysl a proces je důležitější než výsledek. Když se dětem podaří ušít prvních pár stehů, uříznout kus dřeva apod., jsou rázem nadšené a motivované k dalším činnostem. Možnost vytvořit něco vlastníma rukama je dnes (nejen) pro děti tak mimořádným zážitkem, že stojí za to je v tom co nejvíce podporovat. Velkou roli na waldorfských školách hraje také hudba – zpívání i hra na hudební nástroj. V rámci hudební výchovy se například všechny děti od první třídy učí hře na flétnu. Naproti tomu předmět informační a komunikační technologie tu má jiné zaměření než v klasických školách a v rámci školních osnov je výuka výpočetní techniky zařazena až do osmého a devátého ročníku. Podstatné je východisko, že dítě se nejprve musí dobře seznámit s principy fungování počítače, než jej začne používat jako nástroj k vykonávání nějaké práce. Co bychom měli dětem zprostředkovat, je to, že počítač je právě jen prostředek k práci, nikoli sám její smysl. Cílem není dětem tajit existenci počítačů, ale ukázat jim, co přesně na počítači děláme (píšeme, účtujeme, kreslíme, programujeme atd.). Jen málokterý dospělý si může dopřát čas na hraní her!

A co je na waldorfské škole ještě jiné?

Waldorfští žáci nepoužívají učebnice ani klasické sešity. Místo toho si samy (podle pokynů a vzoru paní učitelky či pana učitele) kreslí a zapisují učivo do tzv. epochových sešitů, takže si vytvářejí jakési vlastní originální učebnice. Pro druháčky pak jejich rodiče vlastnoručně vyrábějí, píšou a ilustrují (opět dle pokynů učitelky či učitele) čítanku. Školní pomůcky používané při výuce se na waldorfských školách rovněž do značné míry odlišují od těch běžných. Stěžejní tu je používání přírodních materiálů. Oblíbenými pomocníky při výuce jsou pak nejrůznější skřítci – ručně šité postavičky plněné ovčím rounem (např. sčítálek, odčítálek, násobílek a dělínek na matematiku), kteří hravou formou zprostředkují dětem probíranou látku. 

Závěrem

Na závěr je určitě dobré zmínit, že respekt k vývojovým potřebám a individualitě jednotlivých žáků činí z waldorfských škol školy přirozeně inkluzivní a to, co se dnes ztěžka a s problémy implantuje do běžných základních škol, praktikují od svých počátků. V příštím čísle bych se ráda věnovala otázce toho, co si odnášejí děti z waldorfských škol do života a v čem jsou „jiné“ než děti vycházející ze škol „klasických“.

Autorka je absolventkou Pedagogické fakulty ZČU v Plzni a v současné době studuje waldorfskou pedagogiku na Akademii sociálního umění Tabor v Praze 

Časový plán vyučovacích hodin

Třída s waldorfskou
výukou
Základní škola
1. EPOCHA 8.00 - 8.45
2. 7.55 – 9.45 9.00 - 9.45
3. 10.10 - 10.55 10.10 - 10.55
4. 11.05 - 11.50 11.05 - 11.50
5. 12.00 - 12.45 12.00 - 12.45
6. 12.55 – 13.40 12.55 – 13.40

Kalendář akcí

Po
11.2.
Jarní prázdniny
Čt
21.2.
Divadlo - Jak Vendelín s čerty vařil
St
27.2.
Návštěva knihovny
Čt
28.3.
Divadlo - Jak Tonda léčil rohatou princeznu
Čt
18.4.
Velikonoční prázdniny
Čt
30.5.
Divadlo - Křoupat zdravě dá se hravě!
So
29.6.
Hlavní prázdniny

Kontakt

Základní škola
Telefon: +420 515 228 131
Email: zskucharovice@gmail.com
Mateřská škola
Telefon: +420 515 228 122
Mobil: +420 727 874 767
Email: ms.kucharovice@tiscali.cz
Školní jídelna
Mobil: +420 732 517 688
Email: kucharovice.jidelna@seznam.cz
Školní družina
Telefon: +420 515 550 665

Adresa

Základní škola a Mateřská škola Kuchařovice, příspěvková organizace
8. května 39
669 02 Kuchařovice

IČ: 70989974
ID datové schránky: sz5ktph
Ředitel: Mgr. Alena Vavroušková
Telefon: +420 515 550 665

nahoru