Nepřehlédněte
Kategorie: Aktuality

Seznamte se s waldorfskou pedagogikou IV. díl

Důležitost rituálů a vědomí kořenů (nejen) ve waldorfské pedagogice

V  posledním článku cyklu, jehož cílem bylo přiblížit čtenářkám a čtenářům waldorfskou pedagogiku a její specifi ka, se budeme zabývat tématem rituálů ve waldorfských školkách a školách. Jaký je jejich smysl a proč je na ně kladen takový důraz? Proč jsou pevná struktura a řád v našem životě tak důležité? Dále se pak dotkneme toho, k čemu je člověku dobré povědomí o vlastních kořenech, o kořenech kultury, z níž vychází – zjistíme, že jde o velmi aktuální téma!

Už jsme se dozvěděli, že pro waldorfskou pedagogiku je velmi důležitý citlivý přístup k dětem s přihlédnutím k jejich aktuální vývojové fázi. Malé děti jsou velmi citlivé na změny a mají výraznou potřebu určité neměnnosti a pravidelnosti, jež je typická právě pro rituály. To je také důvod, proč právě ony jsou nedílnou součástí výchovněvzdělávacího procesu a jedním z pilířů tohoto pedagogického směru. Jeho dalším pilířem a důležitou složkou jsou svátky a slavnosti. Waldorfská pedagogika přitom hodně čerpá z kořenů a tradic národa, jež se snaží v dětech upevňovat. Díky velké senzitivitě a vnímavosti dětí v nejútlejším věku promlouvá právě k nim symbolika svátků nejsilněji, a jde tedy o nejvhodnější dobu k upevňování a rozvíjení tradic prostřednictvím nejrůznějších prožitkových činností.

Co jsou rituály…

Rituál (z latinského ritualis neboli „obřadný“) je dle Wikipedie „způsob chování založený na tradičních, osvědčených, prověřených pravidlech, normách (…), slouží k zajištění správného, úspěšného, opakovaného provedení žádoucích činností pro spolehlivé dosažení cíle a napomáhá upevnění společenské organizace“. V současné době nemají u nás pravidelné rituály příliš velké zastoupení, což nám sice dává velkou osobní svobodu (nemusíme se řídit pravidly, jimž nerozumíme a jejichž význam nám není známý), na druhou stranu však obřady a rituály do lidského života neodmyslitelně patří. Jsou oslavou života, dávají důležitost některým jeho momentům a upozorňují na chvíle, které chceme uchovat v paměti. Dámeli jim prostor, vytváříme tím ve svém životě zcela novou kvalitu. Jsou jakýmsi prostředkem našeho sebevyjádření, tím, co dává sílu našim činům, ale podporují také pocit sounáležitosti s ostatními.

… a k čemu slouží

Dříve byly rituály nedílnou součástí života lidí, zejména v tzv. předělových obdobích (střídání ročních dob, dne a noci, čas úrody a sklizně…). Život člověka byl totiž úzce spjat s koloběhem přírody, člověk musel přírodní dění respektovat a svůj život mu přizpůsobovat. Všeobecně však plní rituály stále stejnou úlohu: pěstují náš pocit „zasazenosti“, pomáhají porozumět sobě samému i fungování běhu věcí (tj. vědomí zakořenění a příslušnosti). Prožitek toho, že věci mají svůj platný řád, rytmicky se proměňují a vzájemně podmiňují, dává pak dítěti především v prvních sedmi letech života pocit, že vše má své místo, svůj účel a smysl. Velmi důležitá je také určitá neměnnost, která je pro rituály charakteristická (v čase, ve způsobu provádění…). Ačkoli se nám dospělým někdy může zdát, že působí až nudně, tento stereotyp má na děti a jejich vývoj blahodárný vliv. Mohou díky němu nabývat důvěry ke světu, který je obklopuje. Rituály jsou pro ně jakousi oporou zajišťující pocit jistoty a bezpečí, mohou pomáhat k lepší adaptaci, setká-li se dítě s nějakými těžkostmi, ať už vývojovými, či těmi, jež mají vztah k jeho blízkému prostředí

V mateřské škole mohou být rituály prospěšné:

  • pro postupné odpoutávání se dětí od nejbližších osob (a nacházení nových kontaktních osob)
  • pro lepší zvládání strachu
  • pro snazší přizpůsobování se skupině vrstevníků
  • pro rozvoj vnímání reality nezbytného pro školu

Rituály ve waldorfských školách

Ve waldorfské školce i škole se můžeme setkat s nejrůznějšími rituály v průběhu celého dne. Tyto rituály opět vycházejí jak z věkových, tak i z individuálních potřeb a zvláštností jedince. Učitelky, jež mají dlouholetou praxi ve waldorfských školách, potvrzují, že děti, které přesně vědí, co v kterou chvíli bude následovat, tedy takové, jež jsou navyklé rituálům, jsou o poznání klidnější. Po pravidelném opakování určitých úkonů v určitou dobu časem splynou s tímto rytmem, jakoby intuitivně vycítí, jaká činnost má v ten který okamžik následovat, a ještě než dostanou signál, samy se začnou k této činnosti organizovat. Využití rituálů v rytmu dne má ve waldorfských školách promyšlený základ. Všechny činnosti se střídají v pravidelném rytmu tzv. výdechu a nádechu. „Výdechem“ je například volná hra, kdy mohou děti dát průchod svým emocím (směrem ven – stejně jako při výdechu), „nádech“ jsou řízené činnosti, kdy se děti naopak musejí zklidnit a začít přemýšlet (energie proudí směrem k nim, tedy dovnitř – stejně jako při nádechu). Učitelé pracují s rituály v rámci kolektivu, čímž vedou děti ke spolupráci, a to například formou říkanek, písní či průpovědí (viz box). Rituály dávají vyučovacímu dni pevnou strukturu a řád.Všeobecně bývá doporučováno také rodičům, aby si s dětmi vytvořili nějaké vlastní rituály. Díky nim mohou děti prožívat pocity sounáležitosti s rodinou, vědí, že jim jejich blízcí věnují svou pozornost.

Tradiční svátky a slavnosti

Dříve se lidé prostřednictvím nejrůznějších obřadů a rituálů snažili zajistit si přízeň počasí, bohatou úrodu apod. Tyto obřady se postupem času plynule přerodily v oslavy spojené s rozmanitými zvyky a obyčeji, jež utvářely nebo dosud utvářejí jedinečnou atmosféru dané slavnosti. V určitém historickém období se sice církev snažila některé tzv. pohanské zvyky eliminovat, nicméně tlak lidu byl tak silný, že církev tyto tradice buď přijala a vtiskla jim určitý křesťanský ráz, anebo jim ponechala původní podobu. Tradiční slavnosti v Čechách a na Moravě jsou proto směsicí pohanských a křesťanských prvků. Slavnosti se mohou v různých krajích mírně lišit, jejich kořeny a principy jsou však stejné, neboť svátek vždy předpokládá nějaký trvalý ideový a kulturní svazek mezi lidmi. Obyčeje a obřady se svými závaznými rituály lidem dodávaly a stále dodávají pocit jistoty daný určitým neměnným řádem. Tradiční slavnosti jsou navíc zdrojem nesmírného bohatství, moudrosti, pokory a úcty k přírodě celých generací našich předků. Obohacují jak vnitřní život jednotlivce, tak také kulturu každého národa. Vědomí takových kořenů a znalost tradic dávají kontinuitu národu, ale i lidstvu jako takovému – to je obzvlášť důležité a aktuální dnes, v kontextu současných světových událostí a krizí, v době, kdy eskalují konfl ikty a lidé nemohou najít společnou řeč, nic, oč by se mohli opřít. Co jiného než návrat ke kořenům může lépe napomoci k udržení vlastní nezávislosti, hodnot a kultury?

Slavnosti ve waldorfských školách 

I v souvislosti se slavnostmi a svátky lze hovořit o rytmu „nádechu“ a „výdechu“. Stejně jako se člověk automaticky nadechuje a vydechuje, probíhá totéž i v přírodě: „nádech“ na podzim a v zimě (člověk se rovněž uzavírá, „cestuje“ do sebe), „výdech“ na jaře a v létě („cesta ven“, růst, pučení). Toto zřetelně zrcadlí i lidové slavnosti, zachovávané po dlouhá léta našimi předky. Nelehkého úkolu rozvíjet ono dědictví, jež spojuje současnou společnost s minulými generacemi, a přispět ke získání základního povědomí o naší kultuře, se ujala právě waldorfská pedagogika. A protože jedním z jejích výchovných cílů je též vést dítě ke správnému vztahu k životu a položit pevný základ jeho hodnotám a právě prožívání přírodního koloběhu a slavností je jednou z cest, jak toho dosáhnout, snaží se waldorfští pedagogové s dětmi prožívat slavnosti v rytmu roku již od jejich nejútlejšího věku. Konkrétní slavnosti většinou předcházejí přípravy na ni: hrají se hry, zpívají písničky, říkají říkadla, básničky, vyrábí se… Tyto činnosti jsou do programu zařazeny měsíc, minimálně čtrnáct dní dopředu. Dětem jsou přiblíženy nosné prvky dané slavnosti, přičemž by se ale dospělí měli vyvarovat přílišného vysvětlování. Dítě je totiž schopno vnímat i ty nejmenší detaily dění kolem sebe, zvláště pokud se pravidelně opakují, a vnímá skrytou symboliku slavností i kouzlo symbolických obrazů (minimálně do věku devíti let), což my dospělí už neumíme. Následuje průběh slavnosti, jež bývá nezřídka připravována za spolupráce rodičů. Ani děti bychom z příprav neměli vyčleňovat, neboť pokud se jich přímo účastní, jsou pak spíše schopné plně prožít podstatu dané slavnosti. Jednotlivé slavnosti uvozují určitá pravidelně se opakující období, usnadňují tak dětem orientaci v rámci roku a připravují je na změnu. Prostřednictvím slavností vedeme děti dále k uvědomění si toho, co právě probíhá v přírodě (koloběh počasí, ročních období, život rostlin, zvířat, práce na zahradě, na poli, v lese, odkud se bere jídlo…), k respektu a úctě k ní (je to naše matka, dárkyně života).

Příklady „waldorfských“ slavností

  • Michaelská (29. září) – patronem tohoto období je archanděl Michael, symbol vůle a odvahy; děti podstupují zkoušku, kdy musejí překonat svůj strach – obvykle procházejí stezku přírodou a přemáhají draka (symbolicky seberou odvahu).
  • Martinská (11. listopadu) – patronem tohoto období je svatý Martin, který se v chladném dni rozdělil s žebrákem o svůj teplý plášť; hlavní myšlenkou této slavnosti je proto soucit, sdílení a obdarovávání – děti se zpravidla vydávají na procházku se světýlky a nacházejí poklad, martinské rohlíčky, o něž se pak dělí.
  • Advent (čtyři neděle před 25. prosincem) – období, kdy je třeba přijmout lásku a otevřít se novým věcem, doba, kdy pracujeme na vnitřní moralitě; barva adventu je tmavě modrá jako symbol temnoty, která se postupně prosvěcuje, svíčky rozptylují strach a tmu, adventní věnec (kruh) je symbolem vítězství života nad smrtí; adventní písně, které s dětmi zpíváme, jsou písně o čekání na Krista, o Mariině a Josefově životě, o tom, co předcházelo Ježíškovu narození, adventní příběhy se týkají téhož nebo lze dětem číst pohádky o oslíku a jiných zvířátkách.
  • Jarní – je oslavou konce zimy a příchodu jara, přičemž symbolem končící zimy je Morana (Smrtka), kterou je třeba „vynést“; v tomto období se také dětem vyprávějí příběhy o matce Zemi (např. o zrníčku a jeho cestě ke slunci: vydává se na neznámou cestu, je uloženo v tmavé zemi, kde se probouzí, rodí se rostlinka, zraje...); jde o období probouzející se odvahy a síly.
  • Svatojánská (24. června) – období nejdelších dnů v roce a nocí opředených řadou tajemství, kdy podle našich předků otevíral letní slunovrat cestu magickým silám země, které umocňovaly působení přírody – bylinkám natrhaným o takové noci je připisována zvláštní léčivá síla, v pohádkách se vyskytují pověsti o zlatém kapradí apod.; v kontextu školního roku je tato slavnost též jeho symbolickým zakončením a oslavou léta, bezstarostnosti, přírody a slunce.

Pravidelný rytmus a řád

Rytmus je jedním ze základních slov ve waldorfské škole. Říká se, že rytmus nahrazuje sílu, dává všemu dění řád a řád dává jistotu. V tomto rytmu, řádu a jistotě se potom může odehrávat individuální svoboda jednotlivce. Pravidelný denní a týdenní rytmus navozuje pocit jistoty a bezpečí. V prostředí, které se vyznačuje jistou stálostí a rytmem, a je proto bezpečné a předvídatelné, se pak dítě může zdravě rozvíjet. Nejdůležitější je proto snažit se již od nejútlejšího věku vytvářet u dětí správné návyky (samozřejmě s respektem k vývojovým fázím a s vědomím citlivosti, která je pro ten který věk příznačná). Ty je třeba důsledně kontrolovat a dodržovat. Podstatné je umět dětem vhodně stanovit hranice a důrazně trvat na plnění úkolů. Taková výchova, založená na partnerském vztahu, je zásadní pro zdravý vztah pedagoga a žáka a dává dítěti cenný vklad do života, neboť může později působit jako vzor při utváření vztahů samotným dítětem. 

Vyprávění příběhů

Zatímco rytmická a vyučovací činnost posilují u dětí myšlení a vůli, vyprávění se hluboce dotýká jejich cítění. Vyprávění příběhů je neopominutelnou součástí vyučování vůbec. V první třídě se vyprávějí pohádky, jež dětem pomáhají upevňovat důvěru v život a uvědomit si sílu dobra a zla. Ve druhé třídě jsou to bajky a legendy o světcích, ve třetí třídě biblický příběh o stvoření světa a člověka, čtvrtá třída se nese ve znamení starých germánských mýtů a starých pověstí českých, v páté se dětem představují příběhy starověkých civilizací, především antického Řecka, starořímské a rytířské příběhy středověku přicházejí v šesté třídě, v sedmé pak vyprávění na téma zámořských objevů a v osmé a deváté třídě vycházejí vstříc přirozené dětské touze po smysluplné seberealizaci životopisy významných historických osobností a výjimečných lidí. Vyprávění pohádek, legend, biblických mýtů atd. je na waldorfských školách věnován opravdu velký prostor zejména proto, že se v příbězích často ukrývá prastará moudrost v obrazech, které jsou dětem bližší než nám dospělým. Jejich prostřednictvím je pak položen základ pro utváření hodnot a jejich formování žádoucím směrem mnohem efektivněji než moralizováním, zákazy, příkazy apod. V neposlední řadě také samozřejmě v mnohých z těchto příběhů a literárních děl leží kořeny kultury, hodnot, morálky a práva naší společnosti, a proto jejich znalost patří k základům všeobecného vzdělání.

 

Duchovní aspekt

Jak jsme uváděli snad ve všech předchozích článcích tohoto cyklu, „waldorf“ podporuje nejen intelektuální vývoj dítěte, ale klade důraz na rozvoj celé lidské bytosti (fyzický, duševní, emo cio nál ní a duchovní). Waldorfská výuka je proto na rozdíl od výuky na většině ostatních škol obohacena duchovním rozměrem. Co to znamená? Jde především o to, naučit se být otevřený, začít skutečně vnímat průběh ročních období a přírodu, pochopit širší souvislosti kolem nás, pomocí kterých se (nejen) děti postupně naučí uvědoměle prociťovat i širší aspekty života namísto toho, aby jen pasivně přejímaly soubor dogmat ve společnosti. Připomeňme si, že waldorfští učitelé usilují o výchovu svobodných lidí, nevštěpují jim žádné „světonázory“, ale snaží se děti vést k tomu, aby byly v dospělosti schopné vlastní orientace a úsudku. Vycházejí při tom ze svých pedagogických, psychologických a sociologických znalostí, vedle nichž navíc uplatňují ještě znalosti o celistvé bytosti člověka vycházející z antroposofi e, duchovní vědy formulované rakouským fi lozofem Rudolfem Steinerem, který založil první waldorfskou školu ve Stuttgartu již téměř před sto lety!

Pedagogika pro budoucnost

Řád, rytmus a rituály, které „nesou život“, o nichž byl tento článek, dnes bohužel mizí nebo už nenávratně zmizely z našich životů a nic je nenahrazuje, a tak není divu, že tolika lidem chybí životní smysl, a hledají proto nejrůznější náhražky (viz drogy či média a závislosti na nich). Waldorfská pedagogika by se mohla stát východiskem k řešení této neutěšené situace, ukázat dětem/lidem znovu cestu k uspokojivému řádu věcí, řádu světa. Začít je ovšem nutno už v rámci rodin a tříd… 

Struktura vyučování 

Stejně jako má denní program v mateřských školách stálý rytmus, také školní vyučování má svou pevnou strukturu:

  • uvítání (ranní rituál – pozdrav, průpověď)
  • hudebně-rytmická část (poměrně dlouhá; zpěv a hudba posilují rytmus)
  • výuková část (psaní do sešitu, cca 20 minut)
  • vyprávěcí část (15–20 minut, aby se děti vžily do příběhu a začaly si tvořit obrazy)

To odpovídá rytmickému střídání „nádechu“ a „výdechu“ (tuto přirozenou harmonii je dobré neustále a ve všem dodržovat).

MGR. EMA POTUŽNÍKOVÁ

Autorka je absolventkou Pedagogické fakulty ZČU v Plzni a v současné době studuje waldorfskou pedagogiku na Akademii sociálního umění Tabor v Praze

 

Časový plán vyučovacích hodin

Třída s waldorfskou
výukou
Základní škola
1. EPOCHA 8.00 - 8.45
2. 7.55 – 9.45 9.00 - 9.45
3. 10.10 - 10.55 10.10 - 10.55
4. 11.05 - 11.50 11.05 - 11.50
5. 12.00 - 12.45 12.00 - 12.45
6. 12.55 – 13.40 12.55 – 13.40

Kalendář akcí

Po
11.2.
Jarní prázdniny
Čt
21.2.
Divadlo - Jak Vendelín s čerty vařil
St
27.2.
Návštěva knihovny
Čt
28.3.
Divadlo - Jak Tonda léčil rohatou princeznu
Čt
18.4.
Velikonoční prázdniny
Čt
30.5.
Divadlo - Křoupat zdravě dá se hravě!
So
29.6.
Hlavní prázdniny

Kontakt

Základní škola
Telefon: +420 515 228 131
Email: zskucharovice@gmail.com
Mateřská škola
Telefon: +420 515 228 122
Mobil: +420 727 874 767
Email: ms.kucharovice@tiscali.cz
Školní jídelna
Mobil: +420 732 517 688
Email: kucharovice.jidelna@seznam.cz
Školní družina
Telefon: +420 515 550 665

Adresa

Základní škola a Mateřská škola Kuchařovice, příspěvková organizace
8. května 39
669 02 Kuchařovice

IČ: 70989974
ID datové schránky: sz5ktph
Ředitel: Mgr. Alena Vavroušková
Telefon: +420 515 550 665

nahoru