Nepřehlédněte
< návrat zpět

Seznamte se s waldorfskou pedagogikou DÍL I.

Hlavní cíle a principy

Obecná východiska

Ve waldorfských mateřských, základních i středních školách se hledí v první řadě na to, kdy se v dětech co rozvíjí, a tedy co je ve kterém období nutné v nich podpořit – tudíž ne primárně na to, co by měly děti znát a umět. Vzdělávání je chápáno jako pomoc, podpora vývoje, přičemž cílem tohoto vývoje by měla být výchova svobodných lidí. Ve školách proto panuje snaha nevštěpovat dětem žádné „světonázory“, stereotypy ani předsudky. Jde především o takové rozvinutí vloh dětí, aby byly v dospělosti schopné zorientovat se samy ve světě a samy kriticky myslet. Člověk (dítě) by měl být v ideálním případě rozvíjen po všech svých stránkách – fyzické/biologické, duševní/ psychologické, sociální i duchovní, tak aby se vyvinul ve své celosti a autonomii sebenaplňování svého života. V tomto smyslu mluvíme o tzv. výchově k životním kompetencím, životní síle a životnímu smyslu, schopnosti překonávat životní krize. Vždyť v dnešní době není vůbec jisté, pro jaký svět děti vychováváme… Naopak jisté je, že výše zmíněné kompetence bude každé z nich v budoucnu potřebovat k prožití úspěšného a spokojeného života, v krajním případě pak k samotnému přežití vůbec. Zkušenost jako základ pro učení a intelektuální rozvoj Dětem je dáván prostor pro to, aby si „osahaly“, co samy zvládnou, zorientovaly se ve světě a naučily se s ním zacházet. Totéž je třeba zvládnout s vlastním tělem i vlastní duší. Takto pojatá výchova směřuje k tomu, aby děti převzaly zodpovědnost za své chování, dílem samy a dílem za láskyplné spolupráce vychovatelů si uvědomily, kde jsou hranice, jež je třeba ctít. Malé dítě se učí hlavně činností (vnější pohyb), která v sobě musí mít „život“, aby jej zaujala a aby u ní vytrvalo (nejméně si pamatujeme „intelektuální“ věci) – nutíme-li děti příliš brzy příliš moc přemýšlet (aktivovat intelektuální stránku), ztrácejí se u nich přirozené dětské projevy (onen „život“). U malých dětí probíhá učení především tím, že věci dělají, abstraktní myšlení není ještě dostatečně rozvinuto. Velmi důležitá je proto hra (Friedrich Schiller v 18. století například tvrdil, že hra je jedinou činností člověka, která je schopná vytvářet lidské schopnosti, a „člověk je člověkem pouze tam, kde si hraje“), propojení nově získávaných poznatků s praxí a neustálé opakování. Prostřednictvím hry totiž dítě objevuje a rozvíjí své schopnosti a možnosti a následně myšlení, jež se vyvíjí díky postupnému získávání zkušeností (zpočátku výhradně praktických), které dítě přiřazuje k těm již osvojeným. Opakováním se mu pak nové poznatky fixují.

Prostředky působení na dítě aneb „zahrát na tu správnou strunu“

Svět dítěte je plný emocí, které z větší části tvoří jeho „vnitřní pohyb“, tj. působí na psychiku a duševní život, zatímco učení je u menších dětí ještě „nepřesné“. Chceme-li se dotknout něčeho hluboko uvnitř dítěte, zapůsobit na něj, přes rozum to tedy půjde jen stěží. Proto se ve waldorfských školách hodně pracuje s atmosférou – určitá nálada se vytváří pomocí barev, světel (svíčky), vůní apod. Dalším prostředkem, jak působit na vnitřní svět mladších dětí (a přirozeně je také motivovat pro nějakou činnost), jsou pak tzv. otevřené otázky. Zde není důležité na vše odpovědět, cílem není, aby děti všechno znaly, jde především o to, probudit v nich zvědavost (ve smyslu esenciální zvídavosti, jež je jednou z důležitých životních kompetencí; jejím opakem je lhostejnost, životní rezignace). V neposlední řadě je nutné jim dávat pozitivní vzory k nápodobě (prostřednictvím vyprávění pohádek, legend apod.) – pochopitelně i vlastní (přirozenou) autoritou. Teprve později, zhruba po 12. roce věku, přebírá plnou vládu myšlení (dochází k rozvoji myšlení abstraktního), roste důležitost slova (pojmy se postupně zpřesňují), logického myšlení (zde je důležité děti naučit „žít s paradoxy“, tzn. že realita není černobílá a ani naše myšlení takové nesmí být) a vyvíjí se kauzální myšlení (oproti myšlení magickému, které funguje u mladších dětí a má obrovský význam pro učení, jelikož díky němu jsou děti schopny svět přijímat takový, jaký je, neptají se, nepochybují – „pouze“ získávají základ pro budoucí duševní činnost). Dítě si díky tomu samo a přirozeně vytváří určitý „odstup“ od světa, což je posléze mj. v pubertě velmi důležité pro jeho osamostatnění se od rodičů, a tedy zdravý psychický vývoj. V tomto okamžiku je pro pedagoga důležité umět plynule a přirozeně přejít z role autority do role průvodce.

Hodnocení a sociální výchova ve waldorfských školách

Ve waldorfské škole se hodnotí slovně, přičemž se vždy hodnotí konkrétní znalost, dovednost, pokrok a také kvalita sociálních vztahů dítěte (tedy oblast, která je bohužel na klasických školách, alespoň pokud jde o hodnocení, zcela opomíjena, a přitom jak dnes už dobře víme, sociální schopnosti jsou stejně důležité jako ty intelektuální). Na rozdíl od známek, které dávají (s výjimkou hodnocení „výborně“) najevo to, že dítě něco neumí, slovní hodnocení se vyjadřuje především k tomu, co dítě umí, popř. na čem by mělo zapracovat. V tomto smyslu jde o veskrze pozitivní, a tedy také maximálně efektivní motivaci. Vysvědčení (rovněž vyjádřené slovním hodnocením) má pak pro žáka i pro rodiče mnohem větší informační hodnotu, protože poskytuje přehled o pokrocích a nedostatcích v konkrétních oblastech. I ve waldorfské škole však platí to, co ve školách jiných: pokud učitelé vyhodnotí okolnosti jako nevhodné pro postup žáka do dalšího ročníku, musí žák ročník opakovat („propadá“), a to pouze jednou na prvním stupni a jednou na druhém. Z výše uvedeného vyplývá, že „waldorfská“ výchova směřuje k nezávislosti na hodnocení (kladném či záporném), která je důležitá k tomu, aby člověk v budoucnu „nesešel z vlastní cesty“, byl schopen jít za svým cílem, stát si za svými zásadami a hodnotami, uměl se spolehnout sám na sebe, věřil si, byl si vědom svých skutečných kvalit, nenechal se ovlivnit falešnými autoritami nebo nepodléhal manipulativním technikám. V prostředí, kde se děti nesrovnávají mezi sebou, nesoutěží o známky, se pak mnohem lépe daří pěstovat a podporovat spolupráci, ohleduplnost, respekt k ostatním, potažmo jejich „jinakosti“. Velký důraz (jak už bylo výše naznačeno) je tu kladen na sociální výchovu jednotlivce v kontextu třídy (školy, společnosti…), kultivaci sociálních a komunikačních dovedností. Proto jsou rovněž vztahy mezi rodiči a učiteli, potažmo vychovateli ve waldorfských školách většinou osobnější a otevřenější, je zde patrná snaha o vzájemné pochopení a komunikaci (např. třídní schůzky konané jednou měsíčně, ale také neformální setkávání pedagogů a rodin, řada akcí – slavnosti, jarmarky, divadelní vystoupení apod.). Ze společné aktivity dětí, rodičů a pedagogů tak vzniká jakési „živé společenství“. Takové uspořádání poskytuje v neposlední řadě prostor pro vzájemnou pomoc: ať už formou rady, sdílení zkušeností, anebo formou fi nanční pomoci (v rámci škol nebo i jednotlivých tříd často vznikají tzv. sociální fondy či kruhy, kdy ti, kteří si to mohou dovolit, přispívají na pomoc sociálně slabším – zpravidla se tedy nestane třeba to, že třída jede na lyžařský výcvik a spolužák ze sociálně slabší rodiny zůstane doma). Veškeré problémy se přece snáze řeší v otevřené atmosféře a s lidmi, které dobře známe… Pro děti je to nedocenitelná zkušenost a vzor k nápodobě.

Stěžejními principy uplatňovanými při vyučování jsou:

  • rozvržení učiva s ohledem na celostní vývoj lidské bytosti, s ohledem na individualitu jednotlivce i konkrétní třídy jako celku
  • učení v souvislostech v tzv. epochách (tento pojem si přiblížíme v příštím čísle Poradce, v rámci dalšího z cyklu článků o waldorfské pedagogice)
  • důraz na vlastní prožitek a zkušenost
  • práce s rytmem (díky němu se učivo dostává nejen do hlavy, ale i do těla a více se upevňuje)
  • podpora spolupráce namísto soutěživosti, důraz na sociální výchovu jednotlivce v kontextu třídy (školy, společnosti…)
  • slovní hodnocení
  • všechny předměty mají rovnocenné postavení a učivo je organizováno tak, aby rovnoměrně rozvíjelo nejen „hlavu“ (myšlení), ale i „ruce“ (vůli) a „srdce“ (cítění)

Základní principy waldorfské pedagogiky – shrnutí

Waldorfská pedagogika staví na principech vytvořených rakouským fi lozofem a zakladatelem první školy tohoto typu Rudolfem Steinerem (1861–1925), od nichž se snaží neodchylovat, aby nedošlo k rozmělnění propracované pedagogiky a původních myšlenek jejího zakladatele. 

 Autorka je absolventkou Pedagogické fakulty ZČU v Plzni a v současné době studuje waldorfskou pedagogiku na Akademii sociálního umění Tabor v Praze

Časový plán vyučovacích hodin

Třída s waldorfskou
výukou
Základní škola
1. EPOCHA 8.00 - 8.45
2. 7.55 – 9.45 9.00 - 9.45
3. 10.10 - 10.55 10.10 - 10.55
4. 11.05 - 11.50 11.05 - 11.50
5. 12.00 - 12.45 12.00 - 12.45
6. 12.55 – 13.40 12.55 – 13.40

Kalendář akcí


13.12.
Vánoční dílny, besídka
Po
16.12.
Vánoční tvoření Muzeum 3. - 5. třída
Út
17.12.
Setkání dětí ze ZŠ a MŠ
So - Ne
21.12. - 5.1.
Vánoční prázdniny
Čt
16.1.
Rodičovské schůzky

31.1.
Pololetní prázdniny

Kontakt

Základní škola
Telefon: +420 515 228 131
Email: zskucharovice@gmail.com
Mateřská škola
Telefon: +420 515 228 122
Mobil: +420 727 874 767
Email: ms.kucharovice@tiscali.cz
Školní jídelna
Mobil: +420 732 517 688
Email: kucharovice.jidelna@seznam.cz
Školní družina
Telefon: +420 515 550 665

Adresa

Základní škola a Mateřská škola Kuchařovice, příspěvková organizace
8. května 39
669 02 Kuchařovice

IČ: 70989974
ID datové schránky: sz5ktph
Ředitel: Mgr. Alena Vavroušková
Telefon: +420 515 550 665

nahoru