Nepřehlédněte
< návrat zpět

Seznamte se s waldorfskou pedagogikou DÍL III.

Co si odnášejí do života děti z waldorfské školy a v čem jsou „jiné“?

Waldorfská škola vznikla, aby v ní byl podporován zdravý, všestranný vývoj všech dětí. Slovo „všech“ je přitom velmi důležité – tento typ pedagogiky totiž působí příznivě na děti s nejrůznějšími poruchami. Hned zpočátku si připomeňme, co je jejím konečným cílem. Uvedený cíl stojí nad obsahy vzdělávání a kvalifi kace, na kterých si tolik zakládá řada jiných škol ve snaze vychovat „úspěšné dítě“. Tento termín je však značně relativní, protože ani encyklopedické znalosti, dobrá pracovní pozice či astronomicky vysoký plat, tedy atributy, jež si tradičně spojujeme s „úspěšným dítětem/člověkem“, vám nemusejí zajistit pocit úspěchu a spokojenosti (leckdy tomu bývá spíše naopak). Školní znalosti jsou sice pro život důležité, mohou za určitých podmínek pomoct k dobrému zaměstnání a hmotnému zajištění, ale nejsou tím nejpodstatnějším. Lidský vývoj je proměnlivý a přináší nejrůznější krizové situace, jakými jsou třeba ztráta zaměstnání, partnerské problémy, úmrtí blízké osoby apod., k jejichž zvládnutí ani sebelepší vzdělání nepomůže. Navíc, jak už jsme uváděli v předchozích vydáních Poradce, je v dnešním rychle se měnícím a vyvíjejícím světě téměř nemožné odhadnout, pro jaké podmínky vlastně děti dnes připravujeme. Jaké události se chystají, s jakými nástroji budou jednou pracovat, jaké problémy budou řešit, v jakém společenském uspořádání budou žít? Čím je tedy vybavit, abychom si mohli být jisti, že to využijí? A tím se opět dostáváme ke zmíněným „životním kompetencím“. Waldorfská škola se snaží o rozvíjení obou oblastí, tj. školních vědomostí i životních dovedností, rovnoměrným a – jak jste si mohli přečíst v minulém čísle – osobitým, specifi ckým způsobem. Pojďme se podívat na to, čím vším waldorfská škola přispívá k rozvoji zmíněných životních dovedností (kompetencí) u dětí a jaký to má přínos pro jejich budoucnost.

Respekt k vývojovým fázím a individualitě

Už jsme si uváděli, že jednotlivé činnosti a poznatky jsou na waldorfské škole zaváděny do výuky, až když je na ně dítě vývojově připraveno, správné načasování je tedy nadřazeno množství vědomostí, kterých se má dětem dostat. Takový způsob výuky je totiž mnohem efektivnější, a to, co takto dítě získá, v něm zůstane trvale uloženo a stává se pevným základem, na němž může dále stavět. Dalším specifi kem waldorfské školy je to, že děti zde mají po celou devítiletou školní docházku stejného třídního učitele. Vychází se přitom z myšlenky, že děti se mohou zdravě rozvíjet v takovém kolektivu, který se vyznačuje jistou stálostí a rytmem – a právě učitel, který je na jejich cestě za vzděláním téměř denně doprovází a zná jejich in di vi duální silné a slabé stránky, jim v tomto směru může být spolehlivou oporou. Díky tomu, že se výuka na waldorfské škole zaměřuje vždy na danou vývojovou fázi a je spojena s aktuální životní situací žáka, bývají děti velmi motivované k poznávání a aktivitám, jimž se ve škole věnují. Iniciativu nevyvíjejí na základě tlaku učitele, nýbrž díky své vlastní, zdravé motivaci, což je obrovský vklad do jejich budoucího života.

Kultivace vkusu a umění sebevyjádření

Estetické výchově je na waldorfské škole věnován nepoměrně větší prostor než na školách jiných, umělecké činnosti jsou tu přirozenou součástí de facto všech aktivit. Prostřednictvím těchto činností (pohybu, poznávání barev, zvuků, řeči, přírody apod.) se u dětí vytváří jak vztah a úcta k hodnotám, tak následně i touha něco krásného a pozitivního vytvořit. Tím, že u dětí tříbíme vkus a estetické cítění, u nich rozvíjíme kreativitu. Děti se „nebojí“ uměleckých činností, a to ani ty, které jsou tzv. méně nadané, učí se (kultivovanému) sebevyjádření, čímž také budují své sebevědomí a sebejistotu. Zmíněnou kreativitu později nevyužívají pouze v uměleckých nebo řemeslných činnostech, protože zdaleka ne všechny děti k nim tíhnou nebo si je vybírají jako svou profesní dráhu, ale jsou schopné ji vnášet také například do oborů technických, což je velmi žádoucí třeba v IT oblasti (důkazem může být třeba rostoucí obliba waldorfských škol ve Spojených státech amerických nebo v Číně; jedna taková stojí například přímo v Silicon Valley a své děti do ní posílají i přední zaměstnanci fi rem jako Google, Apple, Yahoo atd.).

Hluboké zvnitřnění poznatků a jejich provázání s praxí

Dětem na waldorfské škole je více než kde jinde dáván prostor k tomu, aby si vyzkoušely, co samy zvládnou, zorientovaly se ve světě a naučily se s ním zacházet. Totéž totiž musejí zvládnout s vlastním tělem a duší. Výchova zde směřuje k tomu, aby převzaly zodpovědnost za své chování a za láskyplného vedení svých vychovatelů si uvědomily, kde jsou hranice, jež je třeba respektovat. Veškerá výuka je silně provázána s praktickými činnostmi, neboť takto získané poznatky umožňují hluboké zvnitřnění. Tomu odpovídá jak skladba předmětů (vedle těch klasických třeba řezbářství, rolnictví…), tak také prolínání různých typů činností v rámci jednotlivých předmětů (např. rytmické pohybové hry v matematice). Praktická výuka vede mj. ke kritickému, samostatnému myšlení. Děti jsou přirozeně motivovány k poznávání a dozvídání se něčeho nového, obzvlášť když mohou vidět reálné výsledky své činnosti, učí se samy přicházet věcem na kloub a těší je to. 

Souvislosti, souvislosti, souvislosti…

„Hlavní“ předměty jsou vyučovány v epochách (viz článek v minulém čísle), v rámci každé epochy je předmět probírán vždy zhruba jeden měsíc, díky čemuž děti neustále nerozptylují změny předmětů. Zážitky a vědomosti z toho předmětu, který je na nějakou dobu „odložen“, v nich „zrají“, a když se k nim pak žáci vracejí, uloží si je do dlouhodobé paměti mnohem rychleji, než kdyby je trénovali denně do úmoru. Každý ročník je pak nesen určitým tématem, jež zasahuje do všech předmětů a vyhovuje aktuálním vývojovým potřebám dětí v tom kterém věku. Některá témata se dále neustále opakují, vždy ovšem v jiných souvislostech a na jiné úrovni. To dětem napomáhá věci lépe chápat a pamatovat si je a zároveň se žáci také učí vidět věci v souvislostech a své vědomosti v pravé chvíli využít. Tato schopnost se postupně stává jejich niternou potřebou. Je to vidět například už na tom, že žáci waldorfských škol jsou více než ti z jiných škol zvyklí se ptát – a dokážou klást opravdu zapeklité, ale smysluplné otázky! Dospělí, kteří z takových dětí vyrostou, velmi pravděpodobně jednou nebudou slepě přebírat cizí názory, nebudou podléhat předsudkům, stereotypům, nebudou konformní v tom nejlepším smyslu slova, nýbrž budou nositeli vlastních myšlenek, hodnot a cílů. 

Pedagogika pro hlavu, ruce a srdce

V podstatě jde o to, že pro waldorfskou pedagogiku jsou všechny předměty stejně důležité a učivo je organizováno tak, aby rovnoměrně rozvíjelo nejen rozumové schopnosti, myšlení a paměť (tj. „hlavu“), ale také fantazii a kreativitu, především prostřednictvím citových prožitků (tj. „srdce“), a konečně volní vlastnosti (tj. „ruce“). K tomu slouží hlavně praktické činnosti jako ruční práce (např. háčkování, pletení, šití od první třídy). Zatímco ve většině škol převažuje důraz na verbální myšlení vycházející z řeči, jejímž centrem je levá mozková hemisféra, uplatňují se u dětí na waldorfských školách stejnou měrou také umělecké vyučování a metodický postup vždy od celku k jednotlivostem, které podporují pravou hemisféru. Obě hemisféry jsou tak zatěžovány a obohacovány stejnou měrou, čímž se podporuje celostní myšlení. Díky tomu pak člověk dokáže daleko rychleji pochopit pojmy a jejich souvislosti, vidět pojmový systém jako celek.

Důraz na komunikaci a spolupráci místo soutěžení 

Na waldorfských školách se hodnotí slovně. Slovní hodnocení umožňuje vytvořit si mnohem lepší představu o tom, co dítěti jde, nebo naopak kde má rezervy a v čem by mělo přidat. Hodnocena je vždy konkrétní znalost, dovednost, ale také pokrok, což je pro dítě velmi motivující i v případě, že je v něčem slabší. Jinými slovy neustále ví, na čem může pracovat a že to má efekt a smysl, místo aby se navždy zařadilo do nějaké škatulky a rezignovalo. Hodnocena bývá také kvalita sociálních vztahů dítěte – oblast, kterou „klasické“ školy zcela opomíjejí, alespoň pokud jde o hodnocení a cílenou práci na příslušných schopnostech. Přitom je dnes už vědecky prokázáno, že sociální inteligence je vedle inteligence obecné, matematicko-logické, prostorové a dalších předpokladem k životnímu úspěchu. Absence známkování směřuje k nezávislosti na hodnocení (ať už kladném, nebo záporném), která je důležitá pro to, aby se člověk jednou dokázal spolehnout sám na sebe, věřil si, byl si vědom svých kvalit, nenechal se ovlivňovat a nepodléhal manipulaci jakéhokoliv typu. V takovém prostředí bez známek, bez srovnávání a soutěžení se rovněž mnohem lépe pěstuje a podporuje spolupráce, ohleduplnost a respekt k ostatním. Na sociální výchovu jednotlivce v kontextu třídy, školy a společnosti celkově je zde kladen opravdu velký důraz. Žáci (ale také jejich rodiče) se učí „počkat“ na ostatní, pomoct, je-li třeba. Vidí, že být pomalejší není problém, že každý má jiné silné a slabé stránky. To je třeba obzvlášť zdůraznit v dnešní době, kdy se školy potýkají s četnými problémy, jež přinesla narychlo zavedená a ne úplně do důsledků promyšlená inkluze. Waldorfské školy totiž už dlouho fungují jako školy přirozeně inkluzivní a v mnoha směrech by mohly být pro ostatní inspirací. Veškeré aktivity a hry provozované v rámci vyučování i odpoledních aktivit v družině směřují ke kooperaci a komunikaci a samozřejmě se také vyhýbají soutěžení a hodnocení. Důležitá je především přirozenost a dále kultivace sociálních a komunikačních dovedností.

Dospělí jako vzor

Rovněž ve vztazích mezi rodiči a pedagogy se na waldorfských školách usiluje o otevřenost, jejímž cílem je vzájemné pochopení a dobrá komunikace. Učitelé a vychovatelé se obvykle nebojí být osobnější, což přináší své ovoce hlavně při řešení problémů a krizových situacích, k nimž zákonitě v každém společenství dochází. Díky společným aktivitám dětí, rodičů a pedagogů (např. neformální setkávání pedagogů a rodin, slavnosti, jarmarky…) tak vzniká prostor, kde se lidé dobře znají, mohou se v něm cítit bezpečně a případně si také vzájemně pomáhat. Pro děti je to cenná zkušenost a dobrý vzor.

Jeden učitel celých devět let

Možná si kladete otázku, zda vůbec může jeden učitel kvalifi kovaně vyučovat všechny předměty. Waldorfský učitel musí projít speciálním studiem, které ho připraví na zvláštní požadavky vyučování na waldorfské škole. Na prvním stupni nepředává dětem především množství čistě odborných znalostí, nýbrž v nich pomáhá pěstovat živý vztah k vyučované látce a zároveň schopnost vnímat při tom, čím jsou a co právě prožívají. V předmětech, na jejichž vyučování si učitel sám netroufne, a zejména pak na druhém stupni, k němu přistupují tzv. učitelé odborných předmětů (např. tělocvik, cizí jazyky, eurytmie, estetické výchovy, řemesla, přírodní vědy…), kteří mohou žákům předat potřebné encyklopedické znalosti.

Životní dovednosti, které se neztratí…

… a jsou využitelné za všech situací a podmínek:

  • dostatečná sebedůvěra a přiměřené sebevědomí
  • empatie
  • schopnost a ochota učit se něco nového a mít z toho radost
  • morální vlastnosti
  • pevná vůle
  • trpělivost
  • flexibilita
  • schopnost týmové spolupráce
  • komunikační dovednosti
  • kritické a samostatné myšlení
  • kreativita
  • schopnost odlišit důležité od nedůležitého atd.

Něco „navíc“

A v čem že jsou tedy „waldorfské děti“ jiné? Je to něco, co ne každému připadá důležité, co však dnešní konzumní společnost tolik potřebuje: žáci si vedle znalostí a vědomostí do života odnášejí hodnoty, jež se formují v průběhu celého výchovně-vzdělávacího procesu. Tím nejdůležitějším jsou přirozená zvídavost a touha po poznání, vnitřní svobodě, flexibilita v přístupu k věcem projevující se mj. v prolamování dogmat, narušování stereotypů, kreativita, umění vidět a vnímat krásu a také schopnost krásu vytvářet. A dále si děti že školy odnášejí vědomí, že nejsme izolované bytosti, ale jsme součástí přírody a vesmíru. Učí se pokoře, respektu vůči druhým bytostem i naší planetě a zodpovědnosti za svět, ve kterém žijeme.

Na závěr

V příštím, posledním článku tohoto cyklu bych se ráda dotkla tématu důležitosti a smyslu rituálů ve waldorfské pedagogice a zamyslela se nad tím, k čemu je dobré vědomí kořenů a pevná struktura a řád v životě.

Autorka je absolventkou Pedagogické fakulty ZČU v Plzni a v současné době studuje waldorfskou pedagogiku na Akademii sociálního umění Tabor v Praze

 

Časový plán vyučovacích hodin

Třída s waldorfskou
výukou
Základní škola
1. EPOCHA 8.00 - 8.45
2. 7.55 – 9.45 9.00 - 9.45
3. 10.10 - 10.55 10.10 - 10.55
4. 11.05 - 11.50 11.05 - 11.50
5. 12.00 - 12.45 12.00 - 12.45
6. 12.55 – 13.40 12.55 – 13.40

Kalendář akcí


13.12.
Vánoční dílny, besídka
Po
16.12.
Vánoční tvoření Muzeum 3. - 5. třída
Út
17.12.
Setkání dětí ze ZŠ a MŠ
So - Ne
21.12. - 5.1.
Vánoční prázdniny
Čt
16.1.
Rodičovské schůzky

31.1.
Pololetní prázdniny

Kontakt

Základní škola
Telefon: +420 515 228 131
Email: zskucharovice@gmail.com
Mateřská škola
Telefon: +420 515 228 122
Mobil: +420 727 874 767
Email: ms.kucharovice@tiscali.cz
Školní jídelna
Mobil: +420 732 517 688
Email: kucharovice.jidelna@seznam.cz
Školní družina
Telefon: +420 515 550 665

Adresa

Základní škola a Mateřská škola Kuchařovice, příspěvková organizace
8. května 39
669 02 Kuchařovice

IČ: 70989974
ID datové schránky: sz5ktph
Ředitel: Mgr. Alena Vavroušková
Telefon: +420 515 550 665

nahoru